<-

Magazín

Kolik spánku potřebujeme?

Neexistuje počet hodin, který by dal jednoznačnou odpověď na tuto otázku. Pokud se ráno vzbudíme bez budíku odpočati a svěží spali jsme dostatečně.

Spánek je individuální

Stejně důležitá jako počet hodin je i hloubka a kvalita spánku. Spánkové návyky se postupně mění během celého života. A jde o záležitost zcela individuální. Všeobecně se dá říci, že lidi se dělí na krátké a dlouhé spáče. Výzkumy ukazují, že zdravý člověk spí denně v průměru 6 – 8 hodin. Další skupinu tvoří ti, kterým stačí 5 – 6 hodin spánku. Kolem 2% populace uspokojí méně než 5 hodin a stejné procento potřebuje více než 9 hodin spánku. V průměru prospíme asi třetinu života a vědci tvrdí, že pokud spíme méně než 7 – 8 hodin ohrožujeme své zdraví. Ale historie je plná tzv. krátkých spáčů, kteří se stali slavnými a dožili se vysokého věku. Je pravdou, že čím dále do historie, tím hůř se prokazuje, jak to s tím spánkem slavných bylo doopravdy. Ale na druhé straně máte zajisté i kolem sebe lidi, kteří buď chodí spát se slepicemi, nebo vydrží jako noční sovy a vyhovuje jim to.

Spánek slavných osobností

O spánkovém režimu Leonarda da Vinciho, říká legenda, že byl schopný být vzhůru až 22 hodin a po celou dobu tvořil svá unikátní díla. Spal jen 1,5 až 2 hodiny a každé 4 hodiny si dal 15-20 minutového šlofíka. No doložené to nijak není a tento model režimu spánku, který se nazývá polyfázický spánek, si užívali i další osobnosti. Nicola Tesla prohlašoval, že mu stačí spát jen 2 až 3 hodiny denně, což zdůvodňoval tím, že vzrušení z nového objevu je důvodem, aby člověk zapomněl na jídlo, spánek, přátele, lásku, všechno. Nutno dodat, že dle dalších zdrojů vykazoval klasické příznaky maniacké kreativity, která mohla být přerušována krátkými regeneračními spánky. Další velikán Thomas Alva Edison uvádí, že spal méně než 5 hodin za noc. Věřil, že dlouhé spaní je známkou lenosti a že sytí lidé musí spát déle. Nicméně jeho spolupracovníci konstatují, že spal mnohem více, jak byl ochotný přiznat, a to díky prospěšným šlofíkům. Některé prameny zmiňují, že Napoleon spal jen od 12 hodin do 2 hodin ráno, pak se probudil, pracoval a šel spát zase v 5 hodin ráno a probudil v 7 hodin. To znamená, že spal jen 4 hodiny v noci. Držel se hesla, že probudit jej mohou jen špatné zprávy a dobré počkají. Někteří současníci dokonce prohru u Waterloo přisuzují jeho spánkové deprivaci. Ve vyhnanství pak spal 7 – 8 hodin, což nazýval nudou. Taky Winston Churchill spal v noci jen 5 hodin, zato během dne si dopřával 1,5 – 2 hodinové šlofíky. Rovněž rád úřadoval v posteli. Margaret Thatcherová či Madonna taky prezentovaly, že spí jen 4 hodiny v noci. Většina z nás je však nastavená jinak. Některé výzkumy taky uvádějí, že lidé, kteří spí méně, než 6 -7 hodin žijí kratčeji a váží více. Rovněž ti, co pracují déle a pak spí 3-4 hodiny mají pocit vyčerpání, frustrace a cítí se unavení.

Věk a jeho vztah ke spánku

Důležitou roli zde hraje také věk, protože během života se potřeba spánku výrazně mění: kojenec potřebuje asi 18 – 20 hodin spánku denně, dítě předškolního věku zhruba 12 hodin (zjistěte více v čláku:Spánek dětí), dospívající by měli spát 8 hodin denně. Ve středním věku je velká variabilita v délce spánku – tak, jak se to uvádí o krátkých a dlouhých spáčích. Senioři spí pak obecně o něco méně než lidé mladšího a středního věku, ale není to pravidlem. Během života se také mění denní rozložení spánku – novorozenci spí v pravidelných intervalech několikrát denně, mají takzvaně polyfázický spánek. Kojenci mají spánek nejčastěji trifázický – dlouhý noční spánek je doplněn dopolední a odpolední siestou. Dopolední spánek se později ztrácí a předškoláci mají dlouhý noční spánek a pouze jednu siestu odpoledne. S nástupem do školy se pro většinu lidí stává odpolední siesta jen sladkou minulostí a musí se smířit se spánkem monofázickým. Je zajímavé, že v seniorském věku se odpolední siesta znovu objevuje, a u některých lidí se dokonce může spánek stát polyfázickým (jako v nejmladším věku) nebo tzv. invertovaným – kdy člověk spí ve dne a v noci je vzhůru.

Odborníci a spánek

Podle výzkumu provedeného v roce 1910, kdy spali zdraví dospělí v průměru devět hodin, se může zdát, že se naše potřeba spánku snižuje. Někteří odborníci se domnívají, že průměr není pro mnoho lidí dostačující. Výzkumníci Centra spánkových poruch v North Valley v Kalifornii tvrdí, že asi polovině z nás se dostává dostatečného množství spánku. Britský spánkový specialista dr. Jim Horne, zdůrazňuje kvalitu nad kvantitou. Zastává názor, že šest hodin spánku je pro zdraví více než dost a vše ostatní je pouze nadbytečné. Dr. Horn předpokládá, že to, co potřebujeme, je tzv. "core sleep" (bazální spánek) - kombinace hlubokého spánku s pomalými vlnami a REM spánek, což jsou stadia spánku, ve kterých dochází k odpočinku a obnově. Výzkum ukázal, že lidé, kteří spí méně, mají stejné množství bazálního spánku jako ti, co spí déle, protože se obejdou bez většiny "nadbytečného" lehkého spánku a čas vyplní důležitějšími spánkovými typy. Zdá se, že evoluce má vliv na množství našeho nadbytečného spánku. Naše relativně bezpečná existence nám umožňuje spát mnohem déle, aniž bychom se museli bát nebezpečných predátorů. Tento systém se opakuje v živočišné říši, zvířata, která jsou zřídka napadána, spí mnohem hlubším spánkem než ta, která jsou vyhledávána masožravci a musí být neustále ve střehu před útokem.

Na co přišel Jim Horne?

Vědec Jim Horne, prezentuje, že nespavost je spíše moderní pověrou než problémem, který je třeba se vážně zabývat. Vy máte hodinky, my máme čas, zní nápis na jednom africkém letišti, demonstrující rozdíly mezi různými typy společností. Naše západní z této ironické konfrontace vychází jako uspěchanější, stresovanější, nervóznější – a ospalejší. Již v roce 1894 časopis British Medical Journal varoval, že uspěchaný moderní život vede k epidemii nespavosti. Kdysi se spalo déle, říká mýtus. „Tvrdím, že většina lidí dnes spí přesně tolik, kolik potřebuje,“ napsal v časopise New Scientist britský odborník na spánek Jim Horne z Loughboroughské univerzity. Stačí, když naše podmínky k spánku porovnáme s těmi, které měl průměrný dělník před 150 lety. Dřel 14 hodin denně šest dnů v týdnu, pak se vrátil do svého studeného, hlučného a vlhkého domova, kde sdílel postel nejen se zbytkem rodiny, ale i s blechami či plošticemi. Porovnání, samozřejmě, neznamená, že nedostatek spánku v moderní společnosti neexistuje, no Horne je přesvědčený, že v průměru jsme na tom ještě nikdy nebyli se spánkem tak dobře jako teď.

Tak tedy co si vybrat? Pomůže jedině zdravý rozum. Není potřeba se trápit, pokud jste fit po 4 hodinách spánku nebo naopak po 9. Pomoc třeba vyhledat v případě, když vám spánek začne způsobovat problémy v normálním a zdravém fungování v každodenním životě.

Aby byl Váš spánek dostatečně regenerační, podívejte se na nabídku matrací, kterou pro Vás máme.

Rádi byste zjistili více zajímavostí o matracích? Přečtete si naše články, například: Přírodní matrace nebo článek: Taštičkové matrace.

Zdroj: internet

Líbí se vám tento článek? Podělte se s ostatními: